Konečně doma

Tak jsme konečně doma.

Vlastně, doma jsme už celý týden. Expedice skončila, a tak je čas se nad tím vším trochu zamyslet. Bylo to něco neskutečného. Nečekané pozvání, narychlo domluvená cesta, vstřícné a velmi slušné jednání a nakonec ten ponor v ponorce k vraku. Ještě chvíli mi bude trvat, než to všechno vstřebám.

Jak jste mohli sledovat na našich stránkách, Petr popsal celé to dění velmi podrobně. Já bych k tomu dodal jen několik slov.

Celé to pozvání bylo pro mě opravdu velkým překvapením. Po těch našich loňských problémech jsem nepředpokládal, že se k vraku křižníku G.Garibaldi ještě někdy podíváme. Pozvání na mezinárodní expedici přišlo naprosto nečekaně, a přišlo od Chorvatského restaurátorského závodu (Hrvatski restauratorski závod - Croatian Corservation Institute), který celou expedici nejen organizoval a velmi dobře připravil, ale také plně hradil. Patronát nad celou expedicí převzalo Chorvatské ministerstvo kultury.

Vědělo se, že za čtyři dny přijde velmi špatné počasí a tak všechno klapalo jako po drátku. Své si užil i Petr. Jeho úkolem bylo přispěchat na pomoc v případě, že by se ponorka dostala do problémů. Nakonec se s ponorkou zanořil a pořídil nádherné fotografie pomalu klesající ponorky.

Můj zážitek z vlastního ponoru byl naprosto neskutečný a nedá se popsat jen několika slovy. Absolvoval jsem ponor do hloubky 125 m k vraku lodi, který se mi společně s přáteli podařilo v dubnu 2008 nalezl a byl jsem pod vodou 80 minut čistého času. A za to všechno bych chtěl poděkovat svým kamarádům a přátelům. Kruno Zubčičovi, Marino Bezakovi a Petrovi. Hlavně Petrovi.

Splnil se mi sen, o kterém se mi ani nesnilo.

Podle vyjádření archeologů ze Zágrebu se Chorvatské ministerstvo kultury chystá v nejbližší době vyhlásit vrak italského pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi jako kulturní národní památku-válečný hrob a omezit na této lokalitě až do ukončení archeologického průzkumu potápění.

Pro nás pro všechny má tahle expedice a pozvání na ní ohromný význam. Potvrdilo, že o spolupráci s námi je do budoucna opravdu zájem.

Poznámka: Veškeré pořízené fotografie a filmy z expedice jsou v majetku Chorvatů a mohou se publikovat jen s jejich svolením. Autoři fotografií jsou Kruno Zubčič (kruno.zubcic@gmail.com), Petr Stejskal, Boris Gol.

» trvalý odkaz

Splněný sen

Dnes se splnil velký sen amatérského historika Borise Gola, který se nikdy nepotápěl a přece byl na vraku v hloubce 125m, jehož pozici před rokem nalezl.

Dnešní ráno bylo krásné - bezvětří, jasno, klidná vodní hladina dávala tušit, že se plánované tři ponory s ponorkou k vraku G podaří.

V přístavu ještě montujeme přídavné třetí podvodní světlo, doplňujeme plné lahve se zásobou vzduchu a vyplouváme…

První ponor je ještě bez Borise a já se trochu bojím, aby se přeci jen něco nepokazilo, když už jsme tak blízko cíli… Na Borisovi je znatelná lehká nervozita, já jdu zatím do vody udělat pár fotografií ponorky při sestupu. Raději si beru jen směs na malou hloubku, aby mě nelákalo zanoření až k vraku. Domluva je taková, že budu připraven na palubě. A pak už jde vše podle plánu, vynoření ponorky, její dovlečení k lodi, výměna posádky a sotva stačím zachytit poslední Borisovo mávání před zavřením poklopu.

Je 14 hodin 30 minut 25.listopadu 2009, ponorka se zanořuje.

Všichni na lodi mu ten zážitek přejeme. Hodina strávená u vraku, o kterém ví snad vše, je tentokrát jen jeho. Jedná se o nejhlubší sestup ponorky, tentokrát skutečně až na dno. Mimochodem, tak hluboko nikdy nebyla. Po plánovaných 80ti minutách se vynořuje. Na lodi Boris přijímá gratulace nejen posádky, ale i majitele námořního muzea pana Sergio Gobbo. Je to dojemná chvíle…Vše se natáčí na kamery pro film o této expedici a Boris štěstím utírá slzy.

Třetí sestup už nestihneme a odplouváme zpět do přístavu. Cestou promítáme pořízené záběry vraku a nad plány se snažíme určit jeho jednotlivé části. Není to tak jednoduché a podrobná analýza záběrů zabere ještě mnoho času. I pro zkušené mořské archeology je to vzhledem ke stáří a stavu vraku práce na delší dobu.

Z Cavtatu
Petr Stejskal

» trvalý odkaz

První ponor

Dnes se od brzkého rána vše podřídilo přípravám na první den, kdy vyplujeme na známou pozici vraku, a uskuteční se plánované tři ponory s výzkumnou ponorkou.

Plavba po naprosto klidném moři je poměrně zdlouhavá, díky vlečené ponorce, ale po 11. hodině jsme na pozici a začíná vlastní hledání vraku pomocí sonaru a GPS.

I přes námi již loni zveřejněnou pozici trvá dohledání vraku téměř hodinu, ale nakonec je úspěšně shozeno závaží s lanem a bóje označuje místo sestupu.

Před zanořením ještě nad plány lodi a s pomocí podvodních záběrů, pořízených na jaře chorvatskou expedicí podrobně plánujeme celý ponor.

Za celkovou dobu ponoru 2 hodiny mají obeplavat ve vzdálenosti několika metrů celý vrak, zdokumentovat jeho stav a zjistit místa pro další podrobný průzkum.

K dispozici máme ještě dva malé podvodní roboty s kamerou, které mohou proniknout do nitra vraku.

Je 13 hodin 5 minut. Zanoření ponorky s dvoučlennou posádkou a hlavním archeologem Kruno Zubčičem u sestupového lana probíhá bez problému a všichni s napětím očekáváme její vynoření z hloubky 120m za dvě hodiny.

Přeci jen se jedná o ponor k vraku plnému funkční munice, kde hrozí i nebezpečí uváznutí ve starých rybářských sítích, kterými je částečně ověšen.

Bohužel se nepodařilo zprovoznit bezdrátovou komunikaci a tak musíme čekat. Pro všechny případy mám na palubě CCR rebreather a veškeré vybavení pro ponor k vraku.

V případě nouze mohu tedy zjistit, do jakých problémů se ponorka dostala. Posádka má zásoby vzduchu na dva dny…

Mezitím se zvedá mírný západní vítr a s ním i vlny. Ve 14 hodin 50 minut se ponorka vynořuje, je uvázána k lodi a po otevření poklopu sledujeme nadšení posádky.

Plán se podařilo splnit. Radost nám kazí pouze skutečnost, že druhý ponor musíme odložit na zítra, kdy mají vlny opět ustat. Druhého ponoru se má, jako největší znalec vraku, zúčastnit Boris Gol osobně.

Bude to pro něj jistě bezesná noc… Ještě prodlužujeme sestupové lano a odplouváme do přístavu. Večer nás čeká prohlížení pořízených záběrů z kamery a příprava na další den.

Z Cavtatu
Petr Stejskal

» trvalý odkaz

Expedice Garibaldi pokračuje

Po více jak roce jsme opět v Cavtatu, tentokrát na pozvání chorvatského archeologického institutu, který organizuje mezinárodní expedici za účelem podrobného průzkumu vraku G. Garibaldi. Pozváni byli jmenovitě dva účastníci loňské expedice, Boris Gol – historik, který pozici vraku vypátral, a Petr Stejskal – potápěč, který k vraku sestoupil jako první.

Tentokrát má průzkum probíhat pomocí ponorky s tříčlennou posádkou a dálkově ovládaného robota. Dnešní den byl celý věnován důkladné kontrole techniky a odpoledne ponorka sestoupila zkušebně do hloubky 110m. Zatím vše funguje a zítra vyrážíme na pozici G.

Z Cavtatu
Petr Stejskal

» trvalý odkaz

Výsledek expedice 2008

Na vrak pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi jsme úspěšně uskutečnili 2 ponory. Jejich cílem bylo vyvázat na vrak sestupová lana a připravit tak prostor pro další ponory. Během dalších ponorů jsme plánovali provádět detailní průzkum vraku a foto a video dokumentaci. Při třetím ponoru se však stala Honzova tragická nehoda a další ponory jsme na vrak již neuskutečnili.

» celý článek

Správní řízení

V Dubrovníku 16.9.2008 přesně v 16 00 hod. bylo ukončeno poslední vyšetřování ohledně smrti českého potápěče Jana Otýse a působení české expedice v Chorvatsku. V poslední řadě šetřila tento případ Lučka Kapetanija Dubrovník.

Komise se shodla na tom, že Zdeněk Partyngl jako organizátor potápění nesplnil ohlašovací povinnost (povinnost informovat o probíhající expedici) na Kapetanii v Dubrovníku a tímto se dopustil přestupku Ministerstva Pomorstva o podvodnih aktivnostech. Byla uložena pokuta 5000 kun plus 1000 kun za poplatek správního řízení.

Co se týká tragické potápěčské nehody nebylo zjištěno žádné pochybení ze strany expedice a zároveň nebyl porušen žádný potápěčský zákon Chorvatské republiky. Bylo konstatováno, že dle jejich informací od lékařů, bylo příčinou tragické nehody selhání srdce. Následně jsme od Policie dostali zpět zabavenou Honzovu potápěčskou výstroj.

K tomuto bych chtěl jakožto účastník řízení dodat: určitě byla snaha abychom byli nějak pokutováni ve smyslu potápění, ale co se týká potápěčského zákona, tak ten řeší pouze potápění se vzduchem. Technické potápění nemá v Chorvatsku žádné zákony ani regule.

Mimochodem loď Agramer má licenci na provozování sportovního potápění, vydává iskaznice, má knihu potápění, kam se zapisují potápěči, zaměstnává i profesionálního chorvatského instruktora potápění.

Pro chorvatské úřady je tímto tragická událost, která se přihodila v Cavtatu dne 10.9. uzavřena.

Jak to všechno začalo

Jako hloubkový potápěč, který měl tu čest sestupovat ke všem dokumentovaným vrakům jako první, mám pocit, že na stránkách expedice chybí popis obrovské práce, která jí předcházela. A tím nemám na mysli její vlastní přípravu, ale mnohaletou práci amatérského historika Borise Gola, který stál u zrodu již první expedice Zenta.

Ale tam, stejně jako u expedice na Szent Istvan, se jednalo o zdokumentování již známých vraků. Na Zentě je možné se komerčně potápět, na Szent Istvánu, jako chorvatské národní kulturní památce, je nutné obstarat spoustu povolení, ale to není nepřekonatelné. Povolení jsme získali 3x a nebyli jsme sami...

» celý článek

Papírová válka

Považujeme nyní za potřebné – zejména v reakci na probíhající mediální diskuse - stručně zrekapitulovat celý průběh „papírové války“ s chorvatskými úřady. V dubnu letošního roku se členové expedice po dokončení video dokumentace vraku bitevní lodi Szent Istvan (na který měli platné povolení chorvatského ministerstva kultury), vydali na lodi AGRAMER k předpokládané pozici vraku pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi u Dubrovníku. Cílem bylo pokusit se nejprve vrak lokalizovat sonarem a poté potápěči ověřit, zda se skutečně jedná o hledaný vrak.

V oblasti jeho předpokládané pozice, kterou odvodil Boris Gol z historických pramenů, se po 4 dnech křižování a sonarového průzkumu dna podařilo zachytit v hloubce 125 m obrysy velkého vraku. Pro velmi špatné počasí se na vrak podařilo realizovat jen jeden ponor 3 potápěčů, při ponoru se však nepodařilo získat žádné důkazy, podle kterých by se dal vrak jednoznačně pozitivně identifikovat.

Začátkem května jsme na chorvatské ministerstvo kultury zaslali dopis (izvještaj o rolnjenju), kterým jsme oznamovali předpokládaný nález vraku pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi. Oznamovali jsme jej jako předpokládaný nález, neboť podle historických podkladů se v dané oblasti nepotopila žádná takto velká loď. Chorvatským úřadům jsme představili naši vizi další potápěčské expedice, kterou jsme plánovali na září. Zároveň jsme je požádali o spolupráci a finanční spoluúčast při financování celého projektu. Tento dopis byl zaslán doporučeně k rukám náměstka ministra kultury pana Jasena Mesiče. Dodnes na něj nepřišla žádná písemná odpověď. Na naše telefonické urgence nám sekretářka pana Mesiče oznámila, že nám odpoví „konzervátorský závod Dubrovník“, což je archeologický ústav řízený ministerstvem kultury.

Nikdo z Chorvatů do té doby neměl o vrak žádný zájem. Po našem oznámení se strhla vlna zájmu, avšak chorvatské úřady i místní potápěči vyžadovali jen jediné – oznámit jim přesné souřadnice vraku. Tuto podmínku pro další komunikaci, vyžadoval i archeologický ústav v Dubrovníku.

Dát chorvatským úřadům přesnou pozici vraku jsme ale z předchozích zkušeností v té době nechtěli. Obávali jsme se, že celou oblast vyhlásí za zakázanou. I když sami nebudou moci identifikaci vraku provést, znemožní i veškeré další průzkumy všem ostatním. Je úsměvné, jak si Chorvaté dělají nároky na italský křižník, který byl 18.7.1915 potopen Rakousko - Uherskou ponorkou pod velením brněnského rodáka poručíka řadové lodi Rudolfa Singuleho.

Před zářijovou expedicí jsme zvažovali i podání oficiální žádosti o průzkum, ale podle našeho porozumění chorvatským předpisům, není nutné žádat o povolení potápění na lokalitě, která není žádným chorvatským předpisem označena jako zóna archeologicky chráněná či zóna se zákazem potápění. Proto jsme žádost nepodali.

Nyní jsme odsouzeni za porušení zákona o ochraně kulturních památek Chorvatska. Konkrétně jsme se porušení zákona dopustili tím, že jsme prováděli průzkum kulturních památek bez speciálního ministerského povolení. S rozsudkem nesouhlasíme, mj. i proto, že oblast vraku Giuseppe Garibaldi nespadá do žádné z oblastí, uvedených v seznamu „zón potápění se zvláštním povolením“ vydávaném chorvatským ministerstvem kultury.

Naši energii nyní však věnujeme nehodě kamaráda Honzy Otýse a dnes oficiálně zahájenému vyšetřování nehody kapitanátem v Dubrovníku.

Dnes byla dokončena lékařská pitva, informace o jejím výsledku tak, jak nám je řekl lékař provádějící pitvu, jsme již odpoledne uveřejnili. Další vyšetřování okolností smrti Honzy Otýse stále probíhá. Termín dalšího řízení je stanoven na úterý 16.9. 2008 od 9.30 hodin. Do té doby nesmí loď AGRAMER opustit přístav.

» trvalý odkaz

Příčina smrti

Před malou chvíli jsme dostali zprávu z pitvy našeho kamaráda Honzy Otýse.

Podle Chorvatských lékařů byla příčinou smrti srdeční choroba (dilatační kardiomyopatie). Při ponoru došlo k srdeční příhodě s následným utonutím.

» trvalý odkaz

Poděkování

Moc děkujeme všem, kteří nám i Honzově rodině vyjadřujete svoji podporu. Opravdu nám všem pomáháte.

Děkujeme panu velvyslanci Karlu Künhlovi a paní Jindře Malé z velvyslanectví ČR v Záhřebu, kteří nám celou dobu rovněž pomáhají. S pracovníky velvyslanectví po celou dobu komunikujeme. Poté, co se seznámili s naší problematikou, nám zcela konkrétně pomáhají a stojí za námi. Je fajn mít v této situaci oporu seriózního partnera, kterému můžeme důvěřovat. Bohužel totéž nemůžeme říci o některých českých médiích, na jejichž neseriózní praktiky jsme opravdu nebyli připraveni.

Ještě jednou vám všem za vaši pomoc a podporu opravdu upřímně děkujeme.

» trvalý odkaz

Poloha vraku

Česká potápěčská Expedice Garibaldi 2008 potvrzuje oficiálně nález vraku italského pancéřového křižníku Giuseppe Garibaldi, potopeného dne 18.7.1915 pět námořních mil JV od chorvatského města Cavtat.

Expedice tímto zveřejňuje souřadnice nalezeného vraku:
N 42 28.362
E 18 16.758
Vrak lodi leží na pravoboku v hloubce 124 m.

Toto jsou souřadnice, které vyvolaly silný nátlak Chorvatských úřadů na celou expedici. Chorvatskými úřady jsme byli obviněni a ihned i odsouzeni za porušení zákona o podmořském výzkumu. Tohoto údajného porušení jsme se měli dopustit tím, že po pravděpodobném sonarovém zaměření vraku v dubnu t.r., kdy jsme nemohli uskutečnit žádné ponory, které by vrak pozitivně identifikovali, jsme souřadnice neoznámili Chorvatskému ministerstvu kultury.

Naše současné potápění na vrak nyní Chorvatské úřady klasifikují jako provádění podmořského průzkumu bez povolení ministerstva. Tímto „pružným“ výkladem zákona by mohl být za nezákonný označen jakýkoliv ponor na neznámou lokalitu. S tímto pojetím samozřejmě zásadně nesouhlasíme.

Tragická smrt našeho kamaráda Jana Otýse Chorvatské úřady vůbec nezajímá. Celá úřední mašinérie byla dle našeho názoru rozpoutaná závistí Chorvatů majících zájem přivlastnit si prvenství v objevení vraku, ačkoliv (či právě proto) že nedisponují týmem schopným realizovat náročné hloubkové ponory.

Po dnešním soudu jsme od 100 dnů vězení zachránili vedoucího expedice Zdeňka Partyngla jen zaplacením kauce 31.000 kuna. Zítra má probíhat další správní řízení na místním kapitanátu. Další ponory na vrak jsou tedy znemožňovány.

S postupem Chorvatských úřadů nesouhlasíme a budeme se bránit soudní cestou.

Tímto celou záležitost rozhodně nepovažujeme za uzavřenou.

I nadále budeme o expedici informovat na www.finnsub.cz/garibaldi.

» trvalý odkaz

Stojí to vůbec za to…?

Kdysi jsem četl, že bez poznání minulosti nerozumíme přítomnosti a nepochopíme budoucnost.

Jadranské moře není mare nostrum (naše moře) pouze pro Chorvaty a Italy, ale má velmi mnoho společného i s naší minulostí.

Na jedné straně se snažíme ze všech sil pomáhat objasnit naši společnou minulost, pátráme po vracích starých válečných lodí, na kterých umírali naši předci a dědové. Neděláme to ani pro naši osobní slávu, ani pro peníze. Nás samotné to stojí nemalé úsilí a platíme za to kromě obrovských sum nyní i cenu nejvyšší. Na druhé straně se setkáváme s obrovským nepochopením úřadů i médií.

Vrak lodi Giuseppe Garibaldi jsme objevili v dubnu letošního roku. Od této chvíle jsme se pro plánovanou expedici pokoušeli navázat spolupráci s chorvatskými úřady. Podmínkou z jejich strany bylo předaní přesných souřadnic nalezeného vraku. Bez této informace odmítali komunikovat. Pro nás nebylo přijatelné tuto informaci vydat, z pochopitelných důvodů.

Se stejným nezájmem jsme se setkali i u všech významných českých médií, která nepřikládala v této fázi nálezu význam.

Vše změnila až včerejší tragická událost.

Místní Chorvatská televize dorazila na místo necelou hodinu po zásahu záchranky a dovedete si představit, co bylo středem jejich zájmu. Podobně reagovala i česká média, která dokonce porušila autorská práva a zveřejnila portrétní fotografii mrtvého kamaráda. Chorvatská policie a kriminálka se snažila zničit týmového ducha a pomocí křížových výslechů získat nepravdivé informace, aby nás mohla obvinit z porušení Zákona o ochraně kulturních památek, z vykrádání vraků.

Právě probíhá soud, který nás obviňuje z porušení hned dvou zákonů:

1. Zákona o potápění, který tu však platí pouze pro sportovní potápění se stlačeným vzduchem do hloubky 40 m a nevztahuje se vůbec na potápění technické
2. Zákona o archeologii, neboť místní historici námořnictví vlastně nechtějí objevovat, ale obviňovat z vykrádání vraků a „jejich“ památek.

Jak soud dopadne, není vůbec jisté. Stejně tak není jistý další průběh expedice, která je tímto děním ve vážném ohrožení.

Honzo, stojí to za to!

» trvalý odkaz

Zpráva o potápěčské nehodě

Při hloubkovém ponoru dne 10.9.2008 v okolí Cavtatu u Dubrovníku došlo ke smrtelné nehodě potápěče Honzy Otýse. Důvodem byla pravděpodobně náhlá zdravotní příhoda potápěče při sestupu.

V 90,3 m signalizoval své problémy druhému z dvojice potápěčů a oba ihned zahájili výstup. Kontrolovaný výstup proběhl do hloubky 50 m, pak ale Honza přestával komunikovat a proto byl výstup výrazně zrychlen, ale stále probíhal kontrolovaným způsobem. Po celou dobu výstupu měli oba potápěči dostatek vhodných dýchacích směsí. V 6 m upadl Honza do bezvědomí. Druhý z potápěčů jej dopravil na hladinu. Zde se jej ujali jistící potápěči z doprovodné lodi a druhý potápěč se zanořil dokončit svoji dekompresi.

Honza byl na hladině odstrojen a vyzvednut do rychlého doprovodného člunu. Zde mu byla po celou dobu transportu do přístavu poskytována masáž srdce a umělé dýchání. Po 20 minutách od převzetí postiženého lékařským týmem na molu v Cavtatu nám byla oznámena jeho smrt.

Oba potápěči používali pSCR Habanero, ponor byl plánován do 115 m. Pro ponor byly připraveny 4 dýchací směsi. Kontrolou Honzovy výstroje po ponoru bylo zjištěno plně funkční pSCR Habanero a 3 ze 4 lahví se zbylým tlakem více než 150 barů. Čtvrtá lahev s travel mixem byla z neznámých důvodů zcela prázdná. Tuto zprávu píšeme 4 hodiny po smrti našeho kamaráda. Doposud jsme absolvovali výslechy na policii a kapitanátu a dokonce se již objevila i místní média. Média hledají senzace a policie hledá záminku k usvědčení z porušení chorvatského zákona o potápění.

Nepotápěli jsme se však v žádné Chorvaty zakázané zóně a neporušili jsme žádný chorvatský či náš potápěčský předpis či standard. Příprava i vlastní ponor probíhaly podle předem připraveného plánu a o přesném důvodu náhlé zdravotní indispozice můžeme až do lékařského vyjádření jen spekulovat.

Honzův úkol při dnešním ponoru byl vyvázat vodící šňůru od sestupového lana na bok vraku.

Náš dík bude navždy patřit jak Honzovi, tak i druhému z dvojice potápěčů, který riskoval své zdraví při záchraně kamaráda z 90 m hloubky a díky němuž jsme až do poslední chvíle doufali v záchranu Honzova života.

Na vraku Garibaldi zemřelo 53 italských námořníků a nyní přibyl i jeden „rakousko-uherský“...

Zdeněk Partyngl
Ilja Michal
Radek Havlíček
David Opatrný
Marek Vůjtěch
Radim Frajer
Břetislav Homolka
Petr Stejskal
Ivan Kovář
Boris Gol
Josef Vacek
Petr Jančárek
Jan Lambert

» trvalý odkaz

Prohlášení členů potápěčské expedice Garibaldi

Druhý den expedice došlo 8 mil od Chorvatského města Cavtat k tragické události. Při výstupu z hloubky 90m došlo k nehodě potápěče Jana Otýse.

Okamžitě byla spuštěna záchranná akce, ale ani členům týmu, kteří záchranu prováděli, ani lékařům, kteří zraněného přijali, se nepodařilo zachránit jeho život. Nic nenasvědčuje selhání techniky, ani špatné kondici či nepřipravenosti potápěče.

S velkou pravděpodobností lze za příčinu považovat nenadálou zdravotní příhodu. Přesné příčiny nehody jsou v šetření chorvatských úřadů.

Honza Otýs právě pracoval na lokalizaci Italského křižníku Garibaldi potopeného v 1. světové válce.

» trvalý odkaz

"G" vzdoruje
Úterý 9.9.2008

Dnešní ráno se část týmu musela věnovat plnění směsí plynů určených pro ponory do velkých hloubek, což znamenalo transport 50l lahví helia a kyslíku na místní potápěčskou základnu, zprovoznění 300 barového kompresoru a následné plnění. To nám zabralo část dopoledne, během kterého se bohužel nepodařilo odeslat fotografie z minulého dne...

» celý článek

Příjezd na místo
Pondělí 8.9.2008

Všichni účastníci expedice dorazili během včerejšího odpoledne a noci do Cavtatu. Počasí nám zatím přeje, je teplo, ale hlavně nefouká vítr a nejsou vlny ani na otevřeném moři. Během dne proběhl transport veškerého materiálu, kompletace a kontrola výstroje a příprava na zkušební ponor...

» celý článek      » fotogalerie

Závěrečné soustředění před expedicí
Rakousko – 22. - 23.8. 2008

Předposlední srpnový víkend se celý tým sešel k „poslední secvičné“. Tentokrát jsme to měli blíž než minule. Sraz byl v pátek na Traunsee v srdci Solné komory a po přespání v penzionu Schober u Finnsubácké základny Mountain Diving Austria jsme na sobotu vyrazili směr Attersee...

» celý článek      » fotogalerie

První společný tréning
Walchensee - 6. – 7.7. 2008

Celý tým se sešel k první společné přípravě u jezera Walchensee začátkem července. Všichni si vyzkoušeli sestupy podle plánů a směsí připravených pro ponory na vraku, ladily se detaily na výstroji a rebreatherech...

» celý článek      » fotogalerie